Počítej do deseti, hluboký nádech a výýýýdech...

28. srpna 2012 v 19:54 | Kiara |  Nezadržitelný tok myšlenek
Zdravím,
začnu ( už tradičně) omluvou za mou neaktivnost, mrzí mě to.
To co teď bude následovat, je pro mě tak trochu vyřvávací a ukliďnujíci článek. Jsem většinou optimistka, neustále všem odpouštím, ale někdy je toho na mě moc.


Jsem nějak bez nálady.
Jsem unavená, vynervovaná a šíleně zklamaná.
Snažím se pořád všechno zachraňovat a urovnávat a absolutně nikdo to neocení.
Mám pocit, že jsem promarnila tolik času.
Ještě horší je, že už si pomalu nemám co říct s lidmi, kteří mi byli kdysi tak blízcí.
Nenávidím když ze sebe děláte takové idioty, někdy vás nahraju, však uvidíte sami… Odkdy máte v hlavě jenom chlast?! Je mi jedno, že ho pijete a pak se chováte ještě hůř, ale proč to mám sakra poslouchat pořád a pořád dokola? Ne, nebaví mě to. Ne, nezajímá mě, kde se chcete ožrat příště. Ne, ne, ne! Je mi to upřímně úplně u prdele.
Mám po krk toho, jak na mě opakovaně kašlete, jak se s váma nejde absolutně na ničem dohodnout. Tyhle podrazy bolí.
Nechci s váma soutěžit, nechci poslouchat pořád dokola jenom vaše problémy.
Já už prostě nemůžu.
Chce se mi řvát, ale v poslední době jsem se naučila kontrolovat svoje emoce. Dokážu je utlačit. Je to pak ještě horší.
Cítím se šíleně sama, malý človíček na ostrůvku uprostřed oceánu, co volá o pomoc a nikdo ho neslyší. Malý človíček, co se snaží o to, aby se ostatní netrápili a bylo jim fajn a naivně doufá, že mu to jednou všichni oplatí.
Znám milióny vašich tajemství a problémů a vy o mě nevíte skoro nic. Prý se vám nesvěřuju. Máte pravdu. Ale vy mě k tomu téměř nikdy nevybídnete, a když už jo, všechno ze sebe rychle vychrlím, abych to stihla doříct než mě někdo zase přeruší nebo přestane poslouchat. Vy se usmějete a přetočíte debatu na sebe.
A víte co?
I přesto, jak dokážete být falešní a sobečtí, vás mám strašně ráda. Nedala bych na vás dopustit. Částečně je tohle všehcno i má vina. Každý jsme nějaký, navíc jsme se všichni změnili. Problémem je, že já se změnila nějak "mimo stádo," mám úplně jiné priority než vy.
Přestaň být naivní, Kiaro. Lidí jsou zlí a svět není fér. Škoda.

(Pro ty, kteří mě znají a budou mi chtít na facebooku položit otázku typu " O kom jsi napsala ten dnešní článek?" mám odpověď už tady : O nikom konkrétním, jsem zklamaná z celého světa, ze všech lidí a ano, uvědomuju si, že je tento článek možná trochu nespravedlivý.)

...Jsem unavený sám sebou, jsem unavený svým lhaním, jsem unaven tajemstvím, které musím skrývat...
Kiara
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama