Pod hvězdnou oblohou

4. července 2012 v 18:17 | Kiara |  +Jednodílné
Ahoj! ;)
Dva dny, dva články? Že bych se zase dostávala do formy?
Těžko říct, hlavně o nezakřiknout. Včera večer se ve mně začal rodit nápad na povídku a dneska jsem ho dotáhla dokonce. A když už jsme u slova konec...No, řekněme, že konec povídky mi zapadl do oddělení červené knihovny víc než jsem chtěla, ale nevadí, stalo se.
Snad se vám bude povídka líbit. :)


"Nebe poseté hvězdami, nádhera!" urovnám pod sebou skrčenou deku a znovu vzhlédnu k obloze. Tomáš mi stiskne ruku. Ležíme vedle sebe beze slov, mlčky. Pohled na hvězdná nebesa mě zvláštním způsobem uklidňuje. I noční vzduch voní jinak než obvykle - svěže a tak, tak čistě.
" Jaká tajemství asi hvězdy skrývají… Myslíš, že se skrze ně, na nás opravdu dívají ti, kteří nám odešli?"
"Ne."
"Hmm…Stejně je v nich něco magického. Musí skrývat tolik tajemství, tolik nového a tajuplného…"
"Jsou to prostě tělesa ze žhavých plynů, není na tom nic magického…" setře mě Tomáš, ale já se nevzdávám: "Tome, já přece znám definici hvězd, ale nemůžeme vědět, jestli v těch tělesech ze žhavých plynů, jak ty říkáš, není něco víc. Vážně si přesvědčený o tom, že všechny věci jde popsat vědeckými definicemi a termíny? Že neexistuje nic nevysvětlitelného nebo nadpozemského?"
"Ano, přesně to si myslím"
"Co třeba Bermudský trojúhelník?"
"Methan na mořském dně…"
"Kruhy v obilí?"
"Lidské žerty…"
" Nevysvětlitelné pohyby předmětů, podivné hlasy a zvuky?"
"Myslíš všechna ta videa? Podvrhy…"
"Láska?"
"Co je s ní?"
"Říkal jsi, že všechno se dá definovat. Definuj lásku."
"Hluboký vztah člověka k člověku, věci či zvířeti."
"Tahle věta ani zdaleka lásku nevystihuje. Láska je chvění, úsměv, strach, bolest, hořkost, slast, červenání se… A ani tohle všechno ji ještě pořád nevystihuje. Věci prostě nebývají vždycky tak černobílé. Za každou tou tvou slavnou definicí je něco víc, je tam příběh. Proč musíme pořád všechno objasňovat, není krásné někdy věřit, že je tu něco tajemného? Něco, na co jsme i my krátcí?"
"Zeptej se mě ještě jednou, Katko."
"Na co?"
"Co je to ta láska…"
Zakroutím hlavou. Je nepoučitelný. On mě snad vůbec nevnímal. Celou dobu snad jen přemýšlel, jak shrnout lásku do jedné rádoby vědecké věty. I přes své rozhořčení se ho ale zeptám znovu.
Usměje se úsměvem, jaký umí vykouzlit jenom on. Nahne se ke mně a dlouze mě políbí.
" Tak to byla tvá nejlepší definice."
"To ale nebyla definice.."
"Ne? Co to tedy bylo?"
Náhle si uvědomím ironii svých slov. Právě totiž sama dobrovolně žádám vysvětlení..Zrovna já, člověk nenavádějící věčné vysvětlování věcí okolo. Tomovi cukají koutky, musí myslet na to samé.
"Nesměj se!" řeknu naoko uraženě a když vidím, že se Tom nadechuje k odpovědi rychle ho políbím.
Možná, že všechny ty termíny a poučky někdy nejsou úplně nanic, ale jsou situace, kdy jsou slova prostě zbytečná…
Kiara
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Antanie Antanie | Web | 4. července 2012 v 21:23 | Reagovat

Kiaro, klobouk dolů.
Ať už před desingem nebo před tíhmle.
Je to úžasné a ... nevím, jak líp to popsat, na některé pocity slova nestačí, ale ty je i přesto dokážeš napěchovat mezi řádky.
Jsi jiná než ostatní. A to z tebe dělá někoho tak jedinečného.. Ať už v psaní nebo v čemkoli jiném..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama