Září 2011

Kaštany

28. září 2011 v 11:29 | Kiara |  Fotky
Ahoj,
zmínila jsem se už, že mám strašně ráda kaštany? Ne? Tak fajn, říkám (píšu) to teď.
Nejsem ten typ co by házel klacek po stromech, aby kaštan spadnul. I když, když nad tím uvažuju bude to hlavně proto, že se stejně netrefím. Takže raději prostě koukám pod nohy.
Někdy to vypadá beznadějně, jako třeba včera. Ale pak když chvilku sedíte a kaštan vás skoro trefí do hlavy, máte najednou chuť najít jich ještě víc. Podařilo se mi jich najít dvanáct. a nebyla bych to já, kdybych nevytáhla mobil a nezačala fotit.

Podzimní vzpomínání

25. září 2011 v 11:02 | Kiara |  Nezadržitelný tok myšlenek
Baf!
(A teď se přiznejte, kdo se lekl?)

Nedávno nám začal podzim a možná se mi to zdá, ale vzduch teď voní jinak. Už není plný hřejivého léta ale nese v sobě závan příjemně chladivého podzimu. Mám tu "vůni" ráda a když o tom tak přemýšlím mám ráda i podzim. (Vlastně mám ráda všechna roční období)
Včera jsem na naší zahradě našla první lístek na kterém se už podzim podepsal červenohnědavou barvou. Nevím sice, proč jsem si na to vzpomněla, ale vybavily se mi úkoly z prvního stupně. Jak jsme museli lisovat různobarevné lístky mezi tlustými encyklopediemi a pak jsme z nich ve výtvarce tvořili obrázky. Jak jsme sbírali kaštany a vyráběli z nich zvířátka a nebo jak jsme dělali šípkové náhrdelníky. Vzpomínám si, že mi bylo vždycky líto, když začaly šípky na šňůrce usychat, ale i přesto jsem je mívala vždycky schované do dalšího podzimu.
Přemýšlím, jak je to dlouho, co jsem si naposledy pouštěla draka. Těch pestrobarevných papírových dráčků mi bylo docela líto a vždycky jsem byla ve strašném pokušení "pustit je na svobodu"

Kirsten Paulová-Full moon kisses

23. září 2011 v 17:51 | Kiara |  Books in my thoughts

Tuhle knížku už jsem četla docela dávno, ale nějak jsem se nemohla dokopat k tomu. abych vám o ní napsala.
Knížka je napsaná anglicky (výjimkou jsou úvody do jednotlivých kapitol - ty jsou česky) Hlavními hrdinkou je Nina, která se z Česka přestěhovala do Anglie. V nové škole poznává Emily,Evie a Holly - trojici kamarádek, které si Ninu rychle oblíbí. Knížka je o tom, jak je těžké začínat život v nové zemi, s novým jazykem. Je o přátelství, lásce a hádkách. Na každé stránce je i malý česko-anglický slovník. Myslím, že tahle knížka docela pomůže k zdokonalení angličtiny.

Looklet models 08

15. září 2011 v 16:29 | Kiara |  looklet
Hey. Hi. Hello!
Škola už se začíná zase rozjíždět. Učitelé už zase rozdávají písemky a hlásí: Takže od okna A-B A-B A-B.
Trošku mě štve, že během rpázdnim pršelo a teď začátkem roku je počasí báječné. Zákon schválnosti. Stejně jako to, že celý dne je hnusně a zrovna před hodinou tělocviku se vyjasní a my pak musíme běhat osmistovku. (I když možná dobře, že se vyjasnilo, aspoň to mám za sebou)
No ale teď k podstatě článku. Posledních pár dní jsme zase hodně tvořila na lookletu, takže jsem se rozhodla vám pár nových modelů ukázat.

Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.

11. září 2011 v 13:30 | Kiara |  Nezadržitelný tok myšlenek
Zdravím a rovnou se omlouvám za svou delší neaktivitu. Však to znáte okraje sem, okraje tam, na přední stránku obrázek... Rozhodla jsem se napsat ne zrovna veselý článek o tragédii, která se nedávno stala. A nejen o ní. Ano, mluvím o pádu letadla Jak 42 a smrti mnoha lidí, mezi kterými byli i tři výborní čeští hokejisté a jeden,taktéž výborný, slovenský hokejista. Někteří lidé nechápou, proč se z toho dělá taková tragédie a že kdyby v tom letadle seděli obyčejní lidé vůbec by se to neřešilo. Ano, možná mají pravdu,ale podívejme se na to z jiné stránky. Kdyby vám zemřel někdo, koho jste znali, byť třeba jen krátce, vzalo by vás to. Tyto hokejisty znal celý národ, tudíž byli něco jako známí nás všech...
Ten den jsem brečela. Pročítala jsem novinky na seznamu a shlédla pár videí na youtube. Strašně mě to mrzelo, byla jsem naštvaná na to debilní letadlo. Přemýšlela jsem o rodinách, které teď truchlí. Přemýšlela jsem nad tím, že Jan Marek, chtěl z týmu odejít a vráti se od česka,ale nakonec se rozhodl, že to udělá ža příští rok... Přemýšlela jsem o tom, že se mu narodil syn a že se těšil až ho zase uvidí. Přemýšlela jsem nad tím že i ti ostatní měli děti, někteří měli před svatbou. Svět je děsně nespravedlivý.
Na hokej se občas podívám, vlastně je to jeden z mála sportů na který mě baví se dívat. Možná proto mě to všechno tak vzalo. Možná to je i tím, že jsem na takovéhle věci dost citlivá. Pořád jsme věřila, že se aspoň někdo najde živý. Ano, nakonec se dva našli, ovšem obávám se, že jejich život se už nikdy nevrátí do normálu. Do školy jsem šla v černém triku, na facebooku mám památeční profilovku. Vím, že tímhle život nikomu nevrátím, ale mám pocit, že je to, to jediné, co můžu udělat.
R.I.P. Jan Marek, Josef Vašíček, Karel Rachůnek, Pavol Demitra i ostatní hráči Jaroslavle, trenéři, ale i posádka toho nešťastného letadla - letušky,piloti...
Myslím, že ti naši tři hokejisté, pro nás udělali hodně. Ode mně mají jedno velké Díky. Snad vyhrají své zápasy i tam nahoře.

A jelikož je dnes 11.9. chtěla bych ještě zavzpomínat na ty, kteří před 10 lety přišli o svůj život při teroristickém útoku v USA

Myslím, že nadpis to všechno docela vystihuje - Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít...

Meg Cabotová - V kůži supermodelky

5. září 2011 v 18:53 | Kiara |  Books in my thoughts
(zdroj:Tady)
Nedávno mi kamarádka tuhle knížku půjčila.( Mimochodem moc děkuju Adél) A přečtení téhle knížky jsme uvažovala déle, ale trošku jsem se zalekla nadpisu. Ano, přiznávám, myslela jsem, že to bude o ničem. Opak byl ale pravdou. Knížka skvěle četla a její obsah byl taky povedený.
Hlavní hrdinkou této knížky je šestnáctiletá Emerson Watsnová. Em ráda nosí mikiny,hraje počítačové hry a miluje svého kamaráda Christophera. Em se nijak nezajímá o módu, i když je pravda, že si občas přečte sestřino Cosmo Girl. Její se sestra Frida je jejím opakem - chce být roztleskávačkou, ví všechno o supermodelce Nikki Howardové a jejích přátelích a je štěstím bez sebe, když zjistí, že se v jejich městě bude otvírat obchodní dům Stark.
Em musí Fridu na slavnostní zahájení doprovodit. Nešťastnou náhodou ne Em spadne obrovská plazmová televize. Po této nehodě se celý její život změní. Ocitá se v cizím těle a, co je horší, v těle proslulé supermodelky. Jiný hlas, jiné chutě i jiný vzhled, to je to nejmenší s čím se bude muset Em vypořádat. Dá se ale žít život někoho jiného?

Střelec

3. září 2011 v 10:33 | Kiara |  +Jednodílné
Zdravím.
Původně jsme chtěla napsat drabble, ale nakonec jsme se rozhodla pro jednodílnou povídku.
Mezi zadanými slovy mě zaujalo slovo Střelec a ihned jsem se dala do psaní.

9.C

1. září 2011 v 15:35 | Kiara |  Nezadržitelný tok myšlenek
Ahoj.
Dva měsíce odpočinku,dešťů a občasného sluníčka jsou za námi a dnes jsme (skoro) všichni vyrazili do školy.
Jako obvykle se to ve škole hemžilo zajímavými slavnostními modely, zmatenými prňáčky a rozesmátými obličeji. Mě letos čeká poslední rok na základce. Sice si vůbec jako deváťačka nepřipadám, ale podle datu narození, je tomu tak - opravdu jsem v devítce. Ráno jsem absolvovala poslední slavnostní zahájení na téhle škole. Podle naší školní tradice jsme my, deváťáci, dali drobný červený karafiátek prvňáčkům. Všichni jsme si připravovali kraťoučké přání a byli nervózní, protože prvňáci se nějak promíchali i s druhákama, a tak v tom byl trochu chaos. Nakonec jsme to ale zvládli. Sama jsem si vzpomněla na to, jak jsem před devíti lety dostala svůj karafiát já...