Vzpomínky

29. července 2011 v 12:26 | Kiara |  +Jednodílné
Po delší době, jedna jednorázovka. Děsně zmatená, ani nevím, co jsem tím chtěla říct. Nevím jestli všechno pochopíte, ale buďte v klidu, ani já to nechápu. Jen jsem měla potřebu právě tohle napsat.
Předem se omlouvám za zmatenost příběhu.



Sedí na židli,pohled upřený neznámo kam. Nedokáže si vybavit jeho obličej. Obličej toho, kterého už nikdy neuvidí. Zůstaly ji jen rozmazané vzpomínky, které ji utíkají mezi prsty. Nejde je zachytit, vyjdou na povrch nečekaně a stejně rychle zmizí.

Cesta. Skály kolem.Spousta kamenů.Smích. Malá osmiletá holčička - já. Zasněná a uvažující o příběhu rodiny trosečníků, který vymyslela. Malé zaškobrtnutí o kámen,pád. Byl tam hned, se starostlivým úsměvem mě zvedl. Řekl, ať dávám pozor…

Další zjištění - nevybavuje si hlas! Nepamatuje si ani žádný rozhovor. Nikdy s ním pořádně nemluvila a už nemá šanci to změnit. Cítí, jak ji v očích pálí slzy. Silou vůle jim nedovolí téci. Pohled upřený před sebe a zase vzpomíná.

Věčně se smál. Pomáhal jeho rodičům, byl pořád po ruce. Provokoval jeho sestru. Smáli se spolu. Vysoký věkový rozdíl mezi nimi ani jednomu nevadil. Držela jsem se stranou. I já byla o spoustu let mladší než on.

Přemýšlí proč ji zasáhla ztráta někoho, kdo byl téměř úplně cizí. Letos to mohlo být jiné. Další vzpomínka.

Nebyl tam. To že už tam ani nikdy nebude jsme se dozvěděli až druhý den. Byl večer, úplněk. Seděly jsme vedle sebe. V měsíčním svitu jsme na její tváři uviděla slzu. Ona nevěděla, že to vím, přesto jsem se povzbudivě usmála. V jejím úsměvu bylo všechno.Všechna ta bolest a vzpomínky. Ztratila bratra, musí to být hrozné.

Už slzy nezadržela, cítila jejich slanou chuť. Život není fér. Občas před očima viděla jeho vystrašený pohled a roztřesené tělo. Jak mu asi muselo být? Jak dlouho bojoval? Její otázky zůstanou navždy nezodpovězeny. Už to nikdy nebude jako dřív. Má starec, že jednou na něj zapomene úplně. Proto si ho každý den připomíná. Každá vzpomínka, ale působí neuvěřitelnou bolest. Bolest tam uvnitř. Připadá si jako by dostala silný kopanec do břicha, má pocit že uvnitř srdce má zabodnutý nuž, točí se ji hlava.

Několikrát se nadechla a předtím než nasadila lehce falešný úsměv, mu ještě věnovala poslední myšlenku.

Je už to půl roku, co je pryč. Já to vím sotva pár týdnů. Nemůžu říct, že jsme byli skvělí přátelé. Já jsem byla jedna z dalších turistek. Byli jsme dva lidé, co se opakovaně míjeli.

A teď se míjím už jenom s těmi dvěmi, co zůstali. Mám strach, že jsem pro ně také jen jedna z mnoha, která k nim přijíždí. Vím však jistě, že alespoň ona je pro mne velkou kamarádkou.
Kamarádkou, kterou však už tak snadno nenechám odejít.

Mám strach, že jednou ztratím všechny vzpomínky.Na kolik krásných chvil mého dětství už si prostě nedokážu vzpomenout. Na kolik úžasných lidí jsem musela zapomenout. Vzpomínky jsou tak prchavé. Budu vzpomínat... pořád, na všechno a na všechny...i když vím, že vzpomínat je mnohdy tak bolestivé...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rozka Rozka | E-mail | Web | 29. července 2011 v 16:06 | Reagovat

Není zmatená,naopak! :)
Líbí se mi!Moc!

2 Antanie Antanie | Web | 29. července 2011 v 21:07 | Reagovat

Je smutná, ale krásná...

3 Antonia Strange Antonia Strange | E-mail | Web | 29. července 2011 v 22:06 | Reagovat

Překrásné, nikoliv zmatené,

4 Beriana Beriana | E-mail | Web | 30. července 2011 v 21:35 | Reagovat

Moc hezky napsané. Je to smutné, je to pravdivé... něco z mého života mi to připomíná. Opravdu krásně napsané. Ty pocity, všechno! :-)

5 Ta holka Ta holka | Web | 1. srpna 2011 v 17:27 | Reagovat

páni, nevím proč, ale oslovilo mě to. to se mi často nestává, abych byla upřímná.

6 Kiara Kiara | Web | 13. srpna 2011 v 8:48 | Reagovat

Děkuju vám ;)

7 Káče Káče | 5. prosince 2011 v 20:44 | Reagovat

Něco dost podobného jsem taky napsala,je to dost pradivé a strááášně krásné!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama