Červen 2011

Poslední den školního roku 2010/2011

30. června 2011 v 18:44 | Kiara |  Nezadržitelný tok myšlenek
Tak je to tady a mě to absolutně nedochází. To už jsou vážně prázdiny? Přece to nemohlo tak rychle utéct! Ale ano, mohlo. Počasí není ideální - Chvíli prší,chvíli svítí slunce. Teď momentálně se nachází opět ve fázi deště.

Dnešní den uběhl nějak rychle. Nejprve jsme poslouchali každoroční statistiky z úst našeho ředitele, který se s námi o tyhle velice "zajímavé" čísla dělil přes školní rozhlas. Celá třída začala nadšeně jásat, když jsme byli vyhlášení za třídu s nejlepším průměrem na druhém stupni - což je super když uvážím to, že to vždycky "vyhrají" šesťáci a my jsme osmáci ;)

Pak se celá škola přesunula do naší tělocvičny, kde probíhalo předávání cen žákům za účast v soutěžích, práci pro kolektiv a podobně. I já byla mezi oceněnými. Předstoupila jsem k ostatním oceněným dopředu. Všichni tleskali, já přebrala z rukou starosty poukázku, usmála se do školního foťáku a zamířila zpátky na své místo.

Pak následovalo předávání vysvědčení ve třídách. Podařilo se mi vytáhnout dvojku z matiky a fyziky, takže jsem měla samé jedničky. Pak jsme předali třídní učitelce dárky a po několika obejmutích a přáních "Užij si prázdniny" jsme se rozešli pryč. Potkali jsme několik deváťaček a ač jsem se s mnohými nijak moc nebavila naposledy jsem se s nimi rozloučila a chytal od nich trochu té posmutnělé nálady. Vím totiž, že mě to samé čeká už příští rok.

Čeká nás 62 dní volna, zábavy a doufejme i sluníčka.

Jaké bylo vaše vysvědčení a poslední den školy?


Květina

29. června 2011 v 17:40 | Kiara |  kresby
Tak zítra je ten tolik očekávaný den - konec školního roku a začátek prázdnin. Budu se snažit být i přes prázdniny aktivní, ale rozhodně nebudu chít trávit každou volnou chvíli na počítači.
Dneska tu mám zase příspěvek do rubriky Kresby. Tentokrát se jedná o květinu,nakreslenou počítačově ve PhotoFiltru.


Postavář

28. června 2011 v 14:00 | Kiara&Antanie |  Postavář


Ant: Takže, zdravíme :)

Kiara:
Ano, ano zdravíme vás! Chtěly bychom vás seznámit se svým dalším projektem nesoucí název Postavář. Ant vám vysvětlí, co je jeho hlavní myšlenka ;)

Ant: Jedná se ve své podstatě o charakteristiku postav. A s Kiarou budeme spolupracovat tím způsobem, že jedna z nás napíše chování oné postavy. Druhá bude mít za úkol napsat k ní krátší/delší příběh a popřípade nakreslit obrázek. Druhá pak posoudí práci první. Usoudí, zda je možné aby se její postava takhle chovala.
Možná se to bude dělat i naopak to znamená, že první z nás napíše příběh a druhá pak udělá charakteristiku.

Kiara: Postavy si budem zadávat navzájem, ale chtěly bychom zapojit i vás! Máte nápad na nějakou postavu a zajímalo by vás, jaký příběh ji my dvě vymyslíme? Pod tímto článkem vám dáme prostor na vaše "Postavy na přání!" Budeme to střídat- nekdy si zadáme postavu samy, jindy vytvoríme příběh vaší postavě. Postavář se bude objevovat asi každých 14 dní. Co bys ještě dodala Ant?

Ant: Snad jen, s chutí do toho !

SFaT Hlasování + zadání 4.kola

27. června 2011 v 15:35 | Kiara&Marless |  Soutěž foťáků a tužek


Máme tady další kolo Soutěže foťáků a tužek. Tentokrát své dílko poslalo jen pár soutěžících. Téma neslo název Černobílý svět a teď se podíváme, jak se s ním zúčastnění porvali…


Aktuálně: Změny,projekty,soutěže...

26. června 2011 v 10:53 | Kiara |  Aktuality
Zdravím. Mám tady pár důležitách novinek a změn:

Spřátelování:

Při blogování jde vidět, jak se člověk vyvíjí a mění své názory. Já nejsem vyjímkou. Nejprve se mi na myšlenka Spřátelených blogů, Affilates (nebo jak se to píše) líbila. Nedávno mě napadlo, že je to jenom zajištění návšěvnosti. Na blogu jsem sice neměla žádná pravidla, jak často ke mně musí "esbéčka" chodit, ale i tak mi přišlo že zde mnohá chodila jen z povinnosti.

Rozhodla jsem se, že celou rubriku Spřátelené blogy ruším! To znamená, že už NESPŘÁTELUJU. Pokud se vám můj blog líbí můžete tu přece chodit i bez toho, aniž bychom byli jakkoli "Spřátelení"
Smazala jsem některé blogy z kolonky Oblíbené blogy. Většinou to byly blogy nektivní, které tady stejně nechodily. Původní a aktivní "esbéčka" jsem tam nechala, protože už je beru jako opravdové kamarády.


Neexistující země

23. června 2011 v 18:06 | Kiara |  kresby
Zdravím ;) Byla u vás taky v noci ta úděsná bouřka? Začala kolem půlnoci, což působilo děsně magicky. Magicky ale rozhodně nepůsobilo hřmění a blýskání se. Naštěstí tahle přírodní divočina netrvala dlouho.
Dnes tu pro vás mám opět něco z rubriky "kresby".
Tentokrát je to obrázek imaginární země a nákres mušle tuží...


Hitlerova dcera

21. června 2011 v 19:12 | Kiara |  Books in my thoughts
Hitlerova dcera - Jackie Frenchová

Děkuju Ant, za půjčení téhle skvělé knížky. O tom, že tahle kniha člověka vtáhne svědčí i to, že jsem ji přečetla za jedno odpoledne ;) Ne, nejedná se o žádnou tlustou bichli, ba naopak knížka je celkem tenká a děj je občas až moc rychlý a stručný. Kniha má ovšem úžasnou myšlenku, která vás nutí číst až do konce... Copak vás by nezajímalo jaké by to bylo, kdyby měl Hitler dceru?



Zimní krajina

21. června 2011 v 16:06 | Kiara |  kresby
Nadpis se k dnešnímu dni vyloženě nehodí - máme přece první letní den :) Ikdyž počasí tomu taky moc neodpovídá, protože venku prší. A právě díky dešti nám pořád vypadává internet, takže než dopíšu tenhle článek počítám s tím, že mi během toho celý internet několikrát spadne. (Zdravím správce naší kabelovky)
No za chvíli máme prázdniny a učitelka výtvarky nám rozdávala výkresy s našimi veledíly ^^
Rozhodla jsem se sem dát jeden z těch povedenějších...


Lavička

19. června 2011 v 19:18 | Kiara |  +Jednodílné
A máme tu neděli.
Zachtělo se mi něco napsat. A tak tu ode mě máte po delší době zase jednu povídku.
Upozornění: Měla jsem lehce romantickou náladu, a tak prosím omluvte některé kýčovitější okamžiky ;)
Tak, snad se vám to bude alespoň trochu líbit...


Strasti a pasti dospívání (drabble)

18. června 2011 v 16:36 | Kiara |  Drabble
Když jsem začala přemýšlet nad tím, že W je vlastně obrácené M, došlo mi, že se buď hodně nudím a nebo jsem se úplně zbláznila. Usoudila jsem, že to přece jenom bude tou nudou. ^^
Dneska bych vám ráda ukázala další mé drabble. Tentokrát se jedná o drabble soutěžní, jelikož s ním právě soutěžím v Literárně malovacím turnaji dvojic ;)
Drabble je neobvyklé tím, že mi bylo zadáno 6 slov -mrkev, schodiště, skákat, peříčko, dutý, povalit.
Mělo se jednat o něco veselého - no podívejte se sami jak se mi to povedlo či nepovedlo.


Looklet models 06

17. června 2011 v 16:18 | Kiara |  looklet
Zdravím. Už aby tohle období písemek, zkoušení a všeho toho blázince bylo za mnou. Uklidňuju se představou blížících se prázdnin a zároveň se děsím toho, co přijde po nich. Devátý ročník,psolední na základce. Ale teď o tom přemýšlet nebudu. Teď jsem v osmičce a do azačátku dalšího roku ještě nějaký ten měsíc zbývá. Hlavní je teď opravdu představa blížících se prázdnin, sluníčka, moře a klidu od školy a učení.

Nedávno jsem opět tvořila v lookletu....


Příští zastávka budoucnost ?

12. června 2011 v 13:42 | Kiara |  témata týdne
Přemýšlela jsem, jestli by mě vůbec bavilo cestovat časem. Určitě by to bylo vzrušující a zajímavé, ale... Ne opravdu nemám nutkání zjistit co mě čeká v budoucnosti. Nechci to vědět, chci být překvapená. Možná ani tak nejde o tohle. Tím pravým důvodem bude strach. Ano, strach z toho co bych v té budoucnosti viděla. Ale nebavme se jen o cestování do budoucnosti. Kdyby někdo přeci jen sestrojil stroj času a lidé by se časem naučili cestovat, myslím že by to nebylo dobré. Samozřejmě - všechno má sve plusy i mínusy. Stroj času by se dal úžasně využít ve škole. Historie na vlastní oči. Všechno živé,hmatatelné. Ovšem nesměli bychom v minulosti nic měnit. A já se vsadím, že by se do pár let určitě našel někdo, kdo by stroj času zneužil. Změnil by minulost, přítomnost i budoucnost.

Když se trochu zamyslíme, zjistíme, že minulost vidíme i bez jakéhokoli stroje času. Že to není možné? Ale ano je!
Teď nemyslím domácí videa natočena když jsme byli malí, idkyž i ony zachycují minulost.
Představme si že pozorujeme hvězdy. Zaměříme se třeba na tu zajímavou hvězdičku nalevo. Ta hvězda možná už neexistuje. Možná,že už dávno zanikla,ale my ji pořad vidíme. Vidíme světlo. Vidíme něco,co už tam dávno není. Vidíme minulost.

Možná, že už někdo stroj času vynalezl. A vesele si teď časem cestuje. Ale oc když cestovat časem,neznamená cestovat samostatně ale hromadně. To znamená,že celý svět by se posunul do minulosti nebo budoucnosti, pdole toho kdo by to řídil. A jestli někdo ten stroj času opravdu má a cestuje s ním i celý svět, mohlo by to být vysvětlení Deja Vu.

Ať je to jak chce,my lidé jsme si podmanili zvířata,přírodu a vlastně téměř všechno co se dalo. Opravdu potřebujeme mít kontrolu i nad časem?


Dítě noci

11. června 2011 v 19:12 | Kiara |  kresby
Ahoj. Máme tu víkend, počasí je skvělé a já jsem se s kamarádkou rozhodla běhat. Dobrovolně. Nechápu se. Ale bylo to skvělé. Za doprovodu skvělých písniček vycházejících z našich mobilů jsme proběhly všema možnýma stezkama a nakonec každá z nás vyčerpaně přišla domů.
Jak si můžete všimnout změnil se kabátek blogu. Je tmavší než všechny ostatní desingy. Tenhle dess je ve více věcech odlišný.Připadá mi tak nějak útulnější než ty předchozí. Nu, doufám že se líbí.

Ale vraťme se k podstatě článku. Měla jsem neuvěřitelné nutkání kreslit. A tak jsem kreslila. A co z toho vzniklo? To už posuďte sami :



Vzdušné zámky - Jacqueline Wilsonová

9. června 2011 v 14:30 | Kiara |  Books in my thoughts


Právě jsem dočetla úžasnou knížku - Vzdušné zámky.
Trošku vás s ní seznámím ;)

Příběh se odehrává v Londýně a začíná roku 1876 narozením rudovlasé Hetty. Hettyina matka byla chudá a odložila dceru do nalezince. Do svých šesti let vyrůstala Hetty na venkově u své pěstounky a nevlastních sourozenců.Pak se musela vrátit do nalezince. Musela bojovat se šikanou a zvykat si na přísný režim a kruté tresty....

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Protože byla úžasná. Jako všechno od Jacqueline wilsonové se to skvěle četlo a knížce nci nechybělo.

2.
Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Obrovská fantazie

3.
Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Bránit (se).

4.
S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěl/a být.
Postava Hetty byla skvělá ale myslím, že já bych byla spíše někdo jako Winnie.

5.
Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivim.
Děj, prostředí, postavy - prostě všechno.

6.
A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Mrzelo mě, že některé postavy zemřely. Ale právě tyhle chvíle dělaly knížku úžasně dojemnou.

Jestli tuhle knížku zahlédneet třeba v knihovně, chňapněte po ni nebo si ji kupte- stojí to za to. Doporučuju.

Moje blogová historie

7. června 2011 v 19:52 | Kiara |  Nezadržitelný tok myšlenek
Zdravím. Ani nevím co mě vlastně donutilo zavzpomínat si na mé staré blogy a an to jak jsme začínala. Nu, ale stalo se a já se rozhodla podělit se o tyhle vzpomínky s vámi.

Vím přesně, jak jsem objevila blog.cz - Kdysi jsem byla ohromná fanynka The sims. Četla jsem různé blogové komixy a toužila taky nějaký napsat. To bylo tuším někdy v roce 2008. V té době mi bylo 10 a nějaká autorská tvorba mi nic neříkala. Na svém sims blogu jsem zveřejňovala zkopírovaní informace o datadiscích, neúspěšně se pokoušela o úspěšný komix a seznámila se spoustou skvělých blogerů a blogerek. Zajímavé je, že jsem se obkloukem vyhla pixelkám, kusovkám a poDhiVnÉmU PsHÁní. To šlo tak nějak mimo mě.
Tak pro zasmání - greatsimik.blog.cz
Pak přišlo něco úplně nového - virtuální čarodějné školy. Několik mých "esbének" svou školu mělo a já jsem si ji prostě taky udělala. Promyslela jsem si pravidla a spoustu dalších věcí, ale než jsem školu odstartovala, přestala mě bavit a už jsem na ni noc nepřidala.
Byla jsem malá, ale vždycky se nad trapností některých článků pousměju - eleanor-magic-school.blog.cz (smazalo se mi menu i záhlaví)
Mezitím pořád fungoval můj sims blog. K němu jsem si občas založila nějaký blog s kamarádkou,ale těn většinou nevydržel ani měsíc.
Pak jsem neblogovala vůbec, občas jsem se sice pokoušela oživit Sims blog, ale zanedlouho mě to zase omrzelo. Když si ale založila blgo spolužačka, zase jsem dostala chuť blogovat. Ale tentokrát bez nějakého výtazného zaměření na jednu určitou věc. Chtěla jsem psát povídky , fotit a malovat. Chtěla jsem blog, který bude odrazem mojí osoby. Založila jsem si tento blog. Po delší době jsem zase prozkoumávala novinky blogu. Sparkling-zone existuje od prosince a musím uznat, že blogovat na tomto blogu mě prostě baví a doufám, že bavit nepřestane.

Jaké byly vaše blogové začátky?

Baretka

5. června 2011 v 11:01 | Kiara |  témata týdne
V malé vísce jménem Kloboukov - moment,vy že tuhle vesničku neznáte? Ba ne, znáte ji, za to bych dala i ruku do ohně. Právě tady se odehrával příběh Červené Karkulky. Tu znám asi všichni, málokdo však zná i její mladší sestru Baretku. Baretka byla pihovatá,culíkatá holčička, ale nenechte se zmást, byla pěkné kvítko a ničeho se nebála. A možná právě pro svou rošťáckou povahu, se raději kamarádila s Kšiltulínem místo aby si hrála s holkama. Oblíbil si ji také pan hajný a bral ji s sebou na pravidelné obchůzky a tento den nebyl výjimkou...

Bylo krásně. Slunce rozdávalo své hřejivé paprsky do všech koutů. Maminka hned zrána poslala Karkulku za babičkou do lesa. Baretka by ráda šla taky, ale věděla, že dnes ji čeká obchůzka s panem hajným. Jen co na to pomyslela, někdo zaklepal na dveře. Baretka si nasadila svůj zelený baret, vykoukla z okna a zamávala hajnému.
"Buď opatrná a nezlob" řekla maminka a líbla dceru na čelo.
Baretka procházela lesem a pozorně naslouchala hajnému. Za tu dobu, co se s ním takhle prochází po lese, už pozná skoro všechny květiny a zvířata. Baretka prosila hajného, aby se šli podívat k babiččině domečku. Procházeli známou pěšinkou,když vtom Baretka zahlédla vlka, blížícího se k domečku babičky. Upozornila hajného a společně běželi k domečku. Když rozrazili dveře bylo už ale pozdě - vlk už spokojeně pochrupoval v posteli se zaplněným žaludkem. Myslivec mu rozpáral břicho a vytáhl vyděšenou Karkulku s babičkou ven. Baretku mezitím napadlo vlkovi naplnit břicho kamením a pak mu ho za pomoci babičky zašila. Poté ji pan hajný požádal, aby zaběhla domů a ujistila maminku, že je všechno v pořádku a on že zatím doprovodí babičku a Karkulku k vesnickému lékaři. Baretka poslechla a rozutíkala se domů. Hajný,Karkulka a babička cestou potkali bábu pohádkářku, která si sepisovala vešekeré příběhy a vyprávěla je ostatním.

Zanedlouho vyšla knížka, která popisovala tuhle příhodu. Baretka ji se zatajeným dechem listovala. Své jméno nikde nenašla. Nebyla smutná. Zaklapla knížku a vytáhla Kšiltulína ven. Měla plán. Jednou z nich budou hrdinové. Budou zachraňovat ostatní a podnikat spolu spoustu dobrodružství. Věřím, že se to Baretce jednou povede, protože ona se nevzdává. Ale pro nás, kteří umí číst mezi řádky, je Baretka hrdinka už teď.

Být dítětem se hodí ^^

1. června 2011 v 17:39 | Kiara |  Nezadržitelný tok myšlenek
Ahoj. Hned v úvodu přeju všem dětem Všechno nejlepší k MDD ;)
Každý z nás si tak trochu vybírá,kdy se mu hodí být dítětem a kdy moc ne. Pokud potřebujeme svolení rodičů například k prodloužení večerky,rázem se z osůbek,které se před chvíli vymlouvali na svůj nizký věk,stanou lidé,kteří tvrdí,že už rozhodně nejsou malé děti.

Dneska se být dítětem rozhodně hodilo. Dostaal jsem čokoládu a ve spoustě obchodů,kin a bazenů jsou různé akce a slevy,které v tento den platí právě pro nás děti. Samozřejmě si pořád říkám,že už nejsem dítě a snažím (a zůstává to jenom u snahy) se chovat dospěleji.

Kdysi bylo všechno jednoduší. Pamatuju si na dobu,kdy bylo mým jediným problémem, vybrat si pastelku,kterou vybarvím princezně šaty a nebo chytit si dobrý flek na pískovišti. Bylo mi úplně jedno co mám na sobě. A jediné, co jsem k smrti nenáviděla byly štrample. Hrála jsem si své vlastní vymyšlené hry,jejichž pravidla jsem často měnila ve svůj prospěch. To mi moc dlouho nevydrželo,protože tyhle měnící se pravdila většina mých vrstevníků považovala za podvod ^^

Co jsem teď? Jsem uvězněna někde mezi dospělým a dítětem. Už neuskutečnuju každý svůj potrhlý nápad. Snažím se chovat co nejnormálněji. Snažím se dospět. Snažím se vyřešit všechny problémy,vyhnout se hádkám a odolávta falešnému přátelství. Kdysi si nikdo na nic nehrál. Občas mám chuť vrátit všechno zpět. Jen tak pobíhat zahradou a snažit se výlezt na strom....

Zase začíná bouřka. Třeba se otevře časová a já přecestuju do minulosti. A třeba taky ne.
Zítra mě čeká písemka z fyziky,držte mi palce! ( A to mě přivádí zpátky k tomu,že chci do školky - nejsou tam písemky:D)

Kiara.čekající na časovou díru ^^