Štístko

3. února 2011 v 15:07 | Kiara |  +Jednodílné
.

Tak je tady první jednodílná povídka. Ikdyž je psaná ich formou - není o mě, což by jste stejně poznali. Tak doufám že se vám bude líbit ;)

Celý článek =)





Štístko




Vždycky jsem byla snílek. Jako malá jsem ve své mysli přenášela do svého vlastního světa,ale žádnému kamarádovi jsem o něm neřekla.
Ani nevím, jak se to stalo,ale jednou jsem si vymyslela malého skřítka v zeleném kabátku. Věděla jsem,že je to jenom výplod mé bujné fantazie,ale přesto jsem ho viděla a
slyšela naprosto jasně. Dala jsem mu jméno Štístko. Byl se mnou, ať se dělo cokoli.
Pamatuji si,že jsem si tehdy přála nikdy nevyrůst a být věčně malou holčičkou.
   Jednou jsem otevřela zásuvku,ve které jsem měla svou maličkou hromadu líčidel. Přejela jsem po nich prstem. Štístko zakašlal. Připadalo mi,že je nemocný.
Zavřela jsem zásuvku a podívala se k Štístkovi. "Je ti něco?", zeptala jsem a snažila se nedat najevo,že ho nevidím tak ostře,se všemi detaily jako obvykle. "To nic Nelo", odpověděl mi.
    Čas ubíhal a já jsem vycházela z devítky. Zásuvku s líčidly jsem už otvírala denně, a taky jsem prožívala první lásky. Úplně jsem přestávala snít a Štístka jsem poslední dobou vůbec neviděla. Vlastně si pamatuji,že právě tohle byly poslední prázdniny,kdy jsem s ním mluvila.
    Byl večer a venku pršelo. Marně jsem volal Štístka,ale neobjevil se. Potřebovala jsem si sním popovídat. Zaslechla jsem jeho hlas.
"Kde jsi?", šeptala jsem, "Proč tě nevidím?"
"Věděl jsem,že se to jednou stane. A teď když vím,že mě nevidíš,zjistil jsem,že ten čas právě přišel. Nelo, přestáváš snít. A sama dobře víš,že já jsem pouze a jenom vytvořen tvým sněním. Ty už svou fantazii,ale nepoužíváš,proto mě nevidíš. Prostě to nedokážeš. Jednou to přijít muselo. Musím odejít."

"Navždy?"

  "Já tě nikdy neopustím, ale ty už o mě vědět nebudeš"

Tehdy jsem poznala,že jsem dospěla. Už jsem se nesnažila Štístka přivolat. A myslím,že jsem na něj časem i trochu pozapomněla.

Dnes jsem sešla k snídani, moje malá dcerka už seděla u stolu. Všimla jsme si že odlupuje drobečky bábovky a dává je na talířek vedle sebe.
"Co to děláš Juli?" ,otázala jsem se.¨
"To nic mami,to je pro Štístka" ,usmála se na mě.

V hlavě mi zazněly jeho
slova : " Říkal jsem ti,že
tě nikdy neopustím"
Usmála jsem se. Slzy se mi prodíraly ven. Na malou chvíli jsem na židli zahlédla
zelenou šmouhu, v barvě jeho kabátku. Znovu jsem se usmála.




Doufám,že se vám to líbilo. Názory piště do komentářů =)

Kiara
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Normalygirl Normalygirl | Web | 3. února 2011 v 16:57 | Reagovat

skvělé :-)

2 Lejlik Lejlik | Web | 3. února 2011 v 17:02 | Reagovat

tak to je DOST dobré!! vážně! super!! geniální myšlenka! :)))

3 Ant Ant | Web | 3. února 2011 v 18:09 | Reagovat

Dokonalé,úžasné,skvělé,nejpovedenější :-*

4 Kiara Kiara | Web | 3. února 2011 v 18:15 | Reagovat

Děkuju, potěšilo mě to. Ale nymyslím si že by se mi to nějak zvlášť povedlo ;)

5 Ant Ant | Web | 3. února 2011 v 18:31 | Reagovat

[4]: Já jo :P

6 Lejlik Lejlik | Web | 3. února 2011 v 21:54 | Reagovat

ale povedloo :)) ICH FORMA .. :D připomínáš mi tím výrazem nudné hodiny literatury :D

7 Kiara Kiara | Web | 4. února 2011 v 14:30 | Reagovat

[6]::D PAní učitelka by ze mně měla radost =D ;) xD

8 Káče Káče | Web | 11. dubna 2011 v 16:19 | Reagovat

Wow ty máš fantazii!Uplně brečím dojetím :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama