Aliciny zážitky- Tajemství

20. února 2011 v 16:56 | Kiara |  Aliciny zážitky
..

Ahoj. Kdysi jsme s Ant vymysleli takový projekt. Zadaly jsme si téma a napsaly na něj příběh.
Už se nám pár těchto příběhů nahromadilo a rozhodly jsme se,že je hodíme na blog.
PS: Ty příběhy jsou asi rok staré,takže na to berte ohled :D ;))
Jako první tu máme téma Tajemství. V celém článku si můžete počíst ;)


Tajemství


Každý má svá tajemství…. A skoro každý má i svou spřízněnou duši, se kterou se o ně dělí.
Ale existují i tajemství se kterými se nikomu nepodělíte. Buď nemůžete , bojíte se a nebo prostě nechcete. Své největší tajemství jsem nikomu neřekla a to ze všech tří důvodů. Je jím to nejkouzelnější místo na světě, objevené zcela náhodou, když jsem jako malá utíkala za malou žabičkou.
Dnes sem jdu zase. Jdu lesem a pak odbočuji na sotva viditelnou polní cestičku, plnou malých kamínků a zarostlou kapradím. Konečně. Přede mnou
se rozprostírá mýtina porostlá zelenou trávou a kvítky všech barev, tvarů i velikostí. Je ohraničena lesem. U okraje lesa je malá studánka a vedle ní statný dub. Vždycky když přijdu jeho
větve mi mávají na pozdrav a lístky se roztančí v radostném rytmu větru. Opřu se o kmen stromu a vdechuji čerstvý vzduch. Cítím jak všechny starosti mizí někde hodně daleko a možná ještě dál.
Nakloním se nad studánku a sevřu ruce do misky ve snaze alespoň trochu se napít. Na hladině spatřím svůj obraz. Obraz třináctileté dívky s kaštanově hnědýma očima a rozpuštěnými delšími vlasy stejné barvy.
Vylezu na strom a naskytne se mi perfektní výhled na celé " mé místo". Mám štěstí po několika minutách přichází mladá srnka. Nejspíš se přišla napít. Tiše ji pozoruji. Najednou zapraskají větve a ona uteče. Ohlídnu se. To co spatřím mi vyžene tep opravdu hodně vysoko.
Nechybí málo a spadnu i ze své rozhledny.
To co vyplašilo byl člověk probíhající lesem. Nevyděsilo mě ale že bych se o své místo musela s někým dělit
ale spíš to že mi to připomnělo tajemství co se pojilo s tímhle místem. (Ano, ano pochopili jste správně další tajemství )
Asi v deseti letech mě napadlo že napíšu na kus papíru : Ahoj, jak se máš ? Věděla jsem že tu nikdo nechodí, ale i přesto jsem to tehdy zatížila kamenem, přihodila k tomu fix
a položila pod dub. Druhého dne mě čekal opravdu šok. Na papíře byla odpověď!!! Psala jsem si s tím neznámým aspoň půl roku. Nejdivnější na tom všem ale bylo, že ať jsme přišla kdykoliv, v kteroukoli hodinu, v kterýkoli den, vždy mě na papíře čekala odpověď. A toho kdo je psal jsem nikdy neviděla.
Měsíce ubíhaly, psali jsme si dál. Po čase jsme zjistila, že se jedná o kluka, ale jméno neznám. Pak nastaly prázdniny a já na celé dva měsíce odjížděla k prarodičům na venkov.(Opravdu jsme se těšila. Babička s dědou chovají spoustu zvířat a jejich domek je prostě boží. Miluji to tam. ) Před odjezdem jsem napsala že na dva měsíce odjíždím a že pak dám vědět.
Dny na venkově ubíhaly jako voda hučící kolem stavení a já jela domů. Hned jsem vyrazila na své místo a zkoumavě ohlížela co přibylo na papírku. Ovšem tam bylo jen :Navždy sbohem Alice… Celá jsme zkameněla. Odkud zná mé jméno? Navždy? Kam odchází?
Hlavou mi vířilo tisíce otázek. Některé jsem také napsala na papír. Chodila jsme ho obhlížet každý den…
Bezvýsledně. Papír byl bez odpovědi a jednou zmizel úplně….
Proto se mi teď při pohledu na osobu probíhající lesem vzpomínka vybavila.
Byla jsem na odchodu. Objala jsem na rozloučenou strom, zašeptala mu pár tichých slůvek, napila jsem se ze studánky a pořádně jsme se rozběhla po mýtince.Běhala jsem sem a tam jako malá holka. Najednou mi u nohy přistál papírek.

Nestarej se odkud tě znám a ani proč jsem odešel. Prostě jsme musel. Tohle je už úplně naposledy co ti píšu… Měj se hezky, nezapomeň na tohle místo. Nikomu o něm a ani o dalších tajemstvích odehrávajících se tady neříkej. Nikdy na Tebe nezapomenu Alice Trámková..
S pozdravem Tvůj Neznámý.


Rozbušilo se mi srdce…Četla jsme vzkaz stále dokola.Byl to on. Postava co běžela. Nechala mi vzkaz.
S kým jsem si celé ty roky psala je pro mě stále tajemstvím ale co… Každý má svá tajemství….



Líbilo se vám to? Článek od Ant najdete TADY ..
V komentářích můžete porovnat, jak se které z nás příběh povedl ;)
Kiara
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ant Ant | Web | 20. února 2011 v 17:01 | Reagovat

Tvůj je prostě lepší... :-)

2 S♥ > AFF S♥ > AFF | Web | 20. února 2011 v 17:09 | Reagovat

Mě se líbí to tvoje :)
Ta Ant ho má také hezký,ale tohlě mě bavilo více číst a asi to také bude tím,že už vím co se stalo,tak jsem si hodně všímala toho jak popisujete děj každá jinak :)
Ale moc pěkné holky !

3 normalygirl normalygirl | Web | 20. února 2011 v 17:25 | Reagovat

Oba jsou skvělé! :-)

4 K. K. | Web | 20. února 2011 v 17:42 | Reagovat

Zajímavé ;)

5 Jiand Jiand | Web | 21. února 2011 v 13:19 | Reagovat

Máš velmi zajímavý blog ;). Mimochodem velmi hezký příběh - který píšeš ;-) . Můj blog se také váže na příběhy a to nejen moje, ale i ostatních. :-)

6 sparkling-zone sparkling-zone | 23. února 2011 v 15:42 | Reagovat

[1]: - Ne tvůj se mi líbí víc
[2]:,[3]:,[4]:,[5]:
Moc děkuju jsme ráda že se vám líbí ;)

7 Kiara Kiara | Web | 23. února 2011 v 15:50 | Reagovat

[6]: omlouvám se,špatná přezdívka ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama